Poruchy srdečního rytmu – arytmie

Poruchy srdečního rytmu nazývané odborně arytmie patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Vznikají jako důsledek odlišného vytváření nebo vedení elektrických vzruchů v srdci. Srdce se normálně stahuje asi 60-100krát za minutu, přičemž nejprve dochází ke kontrakci srdečních síní a poté komor. Takový rytmus se nazývá sinusový. Někdy i u zdravých lidí pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení). Při srdečních arytmiích bývá rytmus srdce buď nepravidelný, nebo je abnormálně pomalý či naopak rychlý. Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje a které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu. Kromě toho ale existuje celá řada záchvatovitých nebo trvalých poruch srdečního rytmu, které mohou působit nemocnému výrazné obtíže. Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují arytmie až na výjimky bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné.


Jaké jsou příznaky arytmií?

Příznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká. V případech, kdy pracuje srdce pomalu a nedokáže zrychlit svoji činnost při zátěži, nemocný trpí závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností. Pokud je srdeční akce v klidu velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí. Vznikne-li porucha postupně nebo je-li přechodného charakteru, mohou být příznaky pouze nevýznamné (například točení hlavy, únavnost aj.). Je však nutno zdůraznit, že podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsie, mozkové příhody apod.), a proto je potřeba odborného posouzení celé situace lékařem.Nejčastějším příznakem při abnormálně rychlé srdeční akci (tachyarytmii) jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo usilovného bušení srdce. V řadě případů jde o pouhé „škobrtnutí“ nebo „vynechání“ srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv. extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy. Nejčastější setrvalou tachyarytmií je tzv. fibrilace síní, kdy dojde v srdečních síních k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a tyto krouží po mnoha měnících se okruzích. Díky nepravidelnému a rychlému převodu takových vzruchů na komory je tato arytmie pociťována jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností. U jiných typů arytmií se obtíže projevují záchvaty pravidelného rychlého bušení srdce. Tyto záchvatovité formy mají obvykle náhlý začátek i ukončení. Často bývají provázeny pocitem tísně, kratšího dechu, případně slabostí až krátkodobou ztrátou vědomí.

 

Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě, může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být prakticky vnímány.


Jaké jsou léčebné možnosti k zvládnutí arytmií?

V současné době je nejčastější metodou léčby pomalé srdeční činnosti implantace kardiostimulátoru. Tento výkon se provádí z malého kožního řezu pod klíční kostí, kdy se přes podklíčkovou žílu zavádí do srdce tenká ohebná elektroda. Ta se poté napojí na kardiostimulátor, který se zašije do předem vytvořené malé kapsy v podkoží. Po zhojení rány se další kontroly a programování kardiostimulátoru dějí přenosem radiových vln z programovacího přístroje přes kůži. Neustálý technický pokrok umožňuje, aby kardiostimulátory co nejvíce napodobovaly normální činnost srdce a v případě poruchy tvorby normálních vzruchů v srdci stimulovaly srdce úměrně stupni zátěže.Oproti bradyarytmiím představovala léčba rychlých srdečních rytmů donedávna značný problém. Ačkoliv celou řadu tachyarytmií lze účinně přerušit podáním některého z léků určených k léčbě arytmií (tzv. antiarytmik) nebo elektrickým výbojem z defibrilátoru při krátkodobém uspání nemocného (elektrický šok vybije celé srdce a dovolí obnovení normální elektrické činnosti srdce), mnohem obtížnější je zabránit opakování poruch rytmu. Skutečný převrat přineslo zavedení nové metody odstranění poruch srdečního rytmu pomocí tzv. katetrizační ablace. Při tomto výkonu jsou přes cévu probíhající v třísle do srdce zavedeny speciální tenké elektrodové katétry (podobné dlouhým ohebným trubičkám o průměru okolo 2 mm) a umístěny tak, aby mohly snímat elektrické signály z jednotlivých dutin srdce. Poté lze z rozboru zaznamenaných elektrických signálů přesně určit oblast srdeční tkáně, která se podílí na vzniku a udržování arytmie. Jedná se většinou o malý okrsek srdeční svaloviny, který z nějakého důvodu vydává rychlé elektrické impulzy nebo po kterém elektrický vzruch krouží kolem dokola. Toto místo lze pomocí speciálního řiditelného katetru odstranit aplikací radiofrekvenční energie. Zákrok sám je málo bolestivý, a provádí se proto bez celkové narkózy. Touto metodou léčby lze většinu nemocných, kteří nemají jiné závažnější srdeční onemocnění, zcela uzdravit a zbavit je tak obtíží.

 

Jiná situace je u nemocných, kteří jsou po infarktu myokardu nebo mají jiné závažné srdeční onemocnění. Tito pacienti jsou ohrožení rizikem vzniku závažných arytmií, které vychází ze svaloviny srdečních komor a které mohou vést k rychlé ztrátě vědomí a dokonce náhlému úmrtí. Proto je v dnešní době většině takových pacientů implantován tzv. kardioverter-defibrilátor. Jde o přístroj podobný většímu kardiostimulátoru, který se také podobným způsobem implantuje do podkoží pod levou klíční kost a opět přes podklíčkovou žílu je zavedena do pravé komory srdce speciální elektroda. Tento přístroj sleduje trvale srdeční akci nemocného a v případě zachycení život ohrožující komorové tachyarytmie ji dokáže přerušit pomocí silného elektrického impulsu.